Kontakt

Bylo mi 21 let.

Do té doby se mi nestalo, že bych se do něčeho ponořila a najednou zjistila, že je půl páté ráno! Fotila jsem všechny. Spolužáky, kamarády, rodinu.. a fotografie vyvolávala v komoře a vystavovala ve škole. Ve snu by mě ale nenapadlo, že se pro mně fotka může stát něčím víc než jen koníčkem. Jednou jsem na vyzvání ukázala své fotky profesionálnímu fotografovi. Zaujaly ho, poskytl mi zdarma svůj vlastní ateliér, a tím se mi otevřely dosud neznámé dveře k ateliérovému focení. Řekl mi tehdy jen jedno: Tobě chybí barvy.. A najednou bylo všechno velmi rychlé. Začala jsem fotit na barevné negativy. Převáděla jsem cokoli, co má fantazie vytvořila, do zorného pole mého hledáčku, a fotila, dokud mi stačily peníze. Své modely a modelky jsem si již tehdy líčila a upravovala. Bylo to něco přirozeného, protože malování mi bylo vždy blízké a ostatní jsem pochytila z modelingu, kterým jsem si při studiích přivydělávala.

Občas se stalo, že někdo někde zahlédl mé album s fotkami a požádal mně o nafocení portrétů. Postupně těchto "zahlédnutí" přibývalo, takže jsem fotila třeba 2-3x měsíčně. Stále mi to ale nedocházelo.. Až tehdy můj partner mně musel postrčit. Řekl mi: Proč se tím nezkusíš živit? Ihned jsem vyrukovala s argumenty typu: tím se přece neuživím, jak si seženu klientelu, kde budu fotit.. Stále jsem totiž používala střídavě ateliéry fotografů, které jsem znala díky modelingu (velký dík patří mimo jiné i Vladimíru Štrosovi).

Rozhodla jsem se ale, že to zkusím. Našetřila jsem si nějaké peníze, našla díky kamarádce vhodný prostor, se vším ostatním skoncovala, a pustila se cestou své budoucnosti.

To se stalo v lednu 2005.